Stručná historie základní školy v Novosedlicích
„Opodál Trnovan a Teplic na potoku Bystřice a na trati dráhy podmokelské rozkládá se vesnice Novosedlice, či správně Bohosudov (německy Weiskirchlitz). Že vesnice tato má se nazývati Bohosudovem je objasněno v řadě dokladů a je tudíž nesprávné nazývati Bohosudovem poutní místo Šejnov u Krupky.“
V městských knihách teplických z 16. století ,psaných česky, se nikde nevyskytuje jméno Weiskirchlitz, nýbrž Bohosudov, naopak německé soudní knihy a stejně tak knihy farní z této doby jmenují obec vždy jen Weiskirchlitz.
Jeden čas se užívalo českého překladu Bílý Kostelec. V knize „Severočeská historie“ se dokazuje, že Bohosudov je ves Weiskirchlitz, nazývaná též Bausudov, Novosedly a pak Novosedlice.
V nejstarších dobách patřily Novosedlice, tak jako celá krajina, královské komoře. Správci byli župané bílinští a teprve později patřily Novosedlice jiným pánům. Už ve 14. století zde stával farní kostel sv. Valentina.
V dobách husitských se tudy přehnala četná vojska husitská a míšenská a z té doby asi pochází pověst, že jediný Weis z vypleněné vesnice se zachránil. Na památku vystavěl kapličku a od toho prý pochází německé jméno Weiskirchlitz.
Občané, kteří přestoupili k husistství, později přešli k luteránství, a tak se stalo, že se i novosedlická fara stala protestatnskou (1577 - 1624). Za třicetileté války byli vyhnáni protestantští kněží a kostel až do roku 1787 zůstal pouze filiálním kostelem teplickým.
Za této války byly Novosedlice několikrát napadeny soldateskou. Ve dnech 8. - 10. prosince 1646 je vydrancovala vojska švédská a po nich ještě vojska císařská. Po této válce se ještě prohoubil proces poněmčování a násilného pokatoličťování země.
„Novosedlice patřily kolem roku 1600 k panství teplickému, které se spojilo s panstvím Doubravské Hory za Radislava Vchynského. Jeho jméno připomínal i velký zvon novosedlický z roku 1602. Po smrti Viléma Vchinského, který byl zavražděn s Valdštejnem roku 1634 v Chebu, dostal panství Jan Aldringen a po jeho smrti obdržela tento majetek jeho sestra. K panství patřilo město Teplice, zámek, dvůr, bažantnice, Nový zámek (Doubravka) a 46 vesnic (Novosedlice, Proboštov, Dubí atd.). Kolem roku 1688 vznikla v Novosedlicích škola, která byla roku 1741 znovu obnovena.
Vydáním tolerančního patentu byly Novosedlice povýšeny na samostatnou faru se zvláštním farářem (1787). Tehdy měly Novosedlice 24 domů. V době napoleonských válek a bitvy u Chlumce 1813 byli v Novosedlicích ubytováni ruští kozáci.
V roce 1853 patřily Novosedlice k panství rodiny Clary - Aldringenů. V této době se uvádí, že Novosedly, Novosedlice - mají 23 domů a 124 německých obyvatel.
O výchovu dorostu se staraly sokolské jednoty a od roku 1879 založená DTJ - Dělnická tělocvičná jednota. Sokolská jednota vznikla v Novosedlicích roku 19O6.
Roku 1843 dle Palackého „Popisu“ měly Novosedlice jen 23 domů a 124 obyvatel.
Změnu přinesly další roky, kdy se zde otevřelo několik uhelných dolů (důl Anna nebo také Bruno z roku 1870 a Karlův z roku 1894 - 1904). V této době nastal v obci příliv dalších obyvatel. Roku 1885 zde bylo 72 domů a 585 obyvatel, v roce 1900 pak 188 domů a 3317 obyvatel. Počátkem let padesátých prý tu byl jediný Čech, krejčí František Rubeš.
Při sčítání lidu roku 1910 zde bylo 4 842 obyvatel a z toho 600 Čechů. Obyvatelstvo bylo zaměstnáno, vyjma několika rolníků, hlavně v průmyslových závodech zdejších i v okolí.
Je zde Purkertova papírna, továrna Hahn a Reithof na umělé tuky a margarín (vedle rybníka „U máslovny“), parní válcový mlýn Nielsův, Riedlova továrna na kuchyňské náčiní. Dále zde najdeme Popprovu výrobu kožených brašen a kabelek, cihelnu, výrobu kovového zboží, Schleierovu pletárnu a uhelný důl (mezi Novosedlicemi a Běhánkami).
Několik obchodů je v českých rukou, stejně jako asi 15 domů. V obci je zastávka železniční trati podmokelské elektrické dráhy, dále poštovní úřad a četnická stanice.
Češi zde mají českou školu obecnou a opatrovnu a sdružují se v řadě spolků. Je zde také škola německá, která je v budově stávající základní školy. Po vzniku samostatné Československé republiky roku 1918 pokračuje proces podpory českého školství v německém pohraničí. Vychází ovšem samozřejmě z reálného počtu českého obyvatelstva a českých dětí v tomto regionu, a tak souběžně s českými školami nadále existují i stávající školy německé.
Velký historický zlom nastává v roce 1938, kdy je v Mnichově podepsána „Mnichovská dohoda“, která podpisem čtyř státníků připravila Československou republiku o její pohraniční území tzv. Sudety. V této době nastává první velký přesun obyvatelstva z celého regionu, a to odchod Čechů z jejich staletých sídel a historického území „Zemí koruny české“.
V době od 1938 do roku 1945 je také přerušen započatý vývoj českého školství v této oblasti.
Když po roce 1945, po porážce Německa ve II. světové válce, je na základě dekretů prezidenta republiky dr. Eduarda Beneše odsunuto obyvatelstvo německé národnosti, které optovalo pro německou III. říši, nastává poslední velký exodus zdejšího obyvatelstva. „Sudetští Němci“ jsou přesídleni na území Německa, spravovaného spojeneckými armádami. Do oblasti českého pohraničí se natrvalo vracejí Češi, kteří byli odsud po Mnichovu vyhnáni a s nimi přichází řada nových obyvatel z vnitrozemí. Nastává doba, kdy je zcela přetvořena tvář zdejšího regionu.
Všechny školy přebírá pod svou správu nová Československá republika a rodí se nové československé školství. Není nutné řešit problematiku menšinového vyučování a většina škol se stává pouze českými, s přechodnou dočasnou výukou německého jazyka.
Nejstarší zmínky o první škole na Teplicku máme z roku 1392 z Teplic a z roku 1393 z Krupky. Školy byly zakládány při městských kostelích. Roku 1775 byla zřízena školní komise zemská pro království české, která měla za úkol „provésti školské opravy v Čechách“. Vláda zřídila čtyřtřídní nebo trojtřídní školy hlavní v některých místech, u nás nejblíže v Bohosudově.
Škola v Novosedlicích byla založena kolem 16. století. Roku 1741 byla stará škola opravena , ale roku 1805 byla školní budova stržena a z rozkazu Jana Aldringena vystavena nová. Do novosedlické školy chodily děti z 10 vesnic, ale postupně se „odškolily“ a od roku 1836 zřídily svou vlastní školu obce Šanov s jednotřídní školou, dále roku 1843 obce Mstišov a Malý Újezd, roku 1875 Trnovany, roku 1878 Drahůnky a Cukmantl, roku 1886 Bystřice a roku 19O3 Proboštov. Učitelský stav „zastávali“ magistři a bakaláři, ale své zaměstnání považovali většinou za přechodné. Stávali se pak radními nebo písaři a podobně. Bez univerzitního studia nebyl nikdo učitelem ustanoven.
Roku 1876 se připomíná jako učitel v Novosedlicích Rudolf Jerschabek, bývalý redaktor „Teplitzer Zeitung“. Syn pražského českého knihtiskaře Fr. Jeřábka. Roku 19O8 patřila naše škola mezi matiční školy s 58 žáky. Tehdy se také sváděl boj v českém pohraničí o zřizování samostatných českých škol. Roku 1910 pak byly vytvořeny 3 centrální školy na Teplicku.
I. V Trnovanech pro Trnovany, Teplice, Bystřany, Prosetice, Kladruby a Řetenice - měly 16 tříd.
II. V Rudolfově huti pro Dubí, Bystřici, Cukmantl, Drahůnky, Novosedlice, Běhánky a Mstišov - 10 tříd.
III. V Proboštově ( v nové české škole) pro Proboštov a Sobědruhy - 4 třídy.
V Novosedlicích byla podána žádost o zřízení veřejné školy už v roce 1886, ale akce byla násilím potlačena. V lednu 1908 byla podána žádost nová, kterou podepsalo 85 rodičů majících 158 školou povinných dětí. Hned brzy po podání žádosti se objevily v teplických novinách Teplitzer Anzeiger štvavé články proti českému lidu a Němci vyhrožovali lidem, kteří žádost podepsali.
7. dubna 1911 byla otevřena v Novosedlicích dětská zahrádka Ú.M.Š. a hned potom dne 11. dubna 1911 matiční dvoutřídní škola v domě č. 270. Prvním řídícím učitelem se stal R. Paperstein.
Obec podala roku 1912 protest proti zřízení v německém jazyce. Veřejnou školou se stala novosedlická škola až poté a jejím řídícím učitelem se stal Rudolf Sekera. Z tabulky českého školství na Teplicku r. 1928 se dozvídáme, že škola Novosedlice je obecná se 3 třídami a 1 mateřskou školou. Byly zde chlapecké i dívčí třídy. Po vzniku samostatné Československé republiky roku 1918 pokračuje proces podpory českého školství v německém pohraničí , ale souběžně s českými školami nadále existují i stávající německé školy.
Největší zlom nastává v letech 1938 - 1945, kdy se naprosto zásadně změní složení obyvatelstva tohoto regionu a v uvedené době dojde k přerušení vzniku českého školství v pohraničních oblastech republiky v tzv. „Sudetech“. Po osvobození vzniká v Novosedlicích pouze škola česká, která naplňuje své poslání až do dnešních dnů.
Budova dnešní školy, tak jak se stala jednou z dominant Novosedlic, byla postavena v letech 1886/1887. Potvrzuje to zápis z „Matriky školy“ z roku 1928. Tohoto roku zde provedl zemskou inspekci na škole zemský školní inspektor pan V. Spachovský. Zapsal do zápisu v přesném znění, že roku 1887 zde byla zřízena Německá 2 třídní veřejná obecná škola chlapecká v Novosedlicích. V zápisu se také dále objevuje , že zde probíhala i společná výuka s obecnou školou dívčí.
Školní budova byla dle zápisu postavena roku 1886/1887 nákladem 46.000 Kč a v následujících letech několikrát přestavována a opravována v letech 1894, 1899 a 1908 celkovým nákladem 107.971 Kč. Dle zápisu měla škola 2 poschodí.
Ze zápisu se také dovídáme, jak byly vybaveny učebny. Každá třída měla l nástěnnou a 1 posuvnou tabuli, 1 skříň , 1 stůl a 2 židle a kachlová kamna. 1. A a 1. B třída má třísedadlové a 2. třída má dvousedadlové lavice. Ve škole není uvedena školní knihovna, ale žáci chodili navštěvovat obecní knihovnu, která měla kolem 2.500 svazků knih. Od roku 1933 byl v obci biograf a je zde také lékař. Tělovýchovné a sportovní spolky jsou například kopaná a Tělovýchovná jednota.
Matrika školy také podává přehled o procentuelním složení obyvatelstva v obci, kdy Češi jsou zastoupeni 19.5 %, Němci 76,60 % a jiné národnosti 3.81 %. Celkem je v obci v roce 1928 337 domů. Zpráva vyjmenovává i průmyslové podniky v obci a okolí a také složení obyvatelstva. Uvádí, že je zde 6 závodů s 3O2 dělníky. Téměř ¾ obyvatelstva jsou tovární dělníci, horníci a jejich příslušníci, zbytek jsou řemeslníci, obchodníci a úředníci.Uvádí také, že v této době klesají mzdy a stoupá nezaměstnanost. Učitelé definitivní jsou v počtu od 1 do 3 a zatímní 1 až 2. Dovídáme se, že na škole se vyučuje jazyk německý, český a francouzský.
Rozpočet místní školní rady je od 80.429 Kč v roce 1932 do 49.877 v roce 1937. Rodičovské sdružení mělo 71 členů v roce 1932 a dále je neuváděno.Počet dětí ve třídách je různého počtu nejnižší stavy jsou v roce 1937-8, kdy je většinou kolem 35 dětí a nejvíce je v roce 1932-35 kdy je v některých třídách i 65 žáků. Většina dětí byla římskokatolického vyznání , některé byly bez vyznání a někteří byli jiného vyznání. Žáci mají velice nízký počet omluvených zameškaných hodin a mizivé procento hodin neomluvených. Zpráva uvádí, že škola má školního lékaře, sociální pracovnici a je také pečováno o chrup mládeže. Stravování je zavedeno částečně. Uvádí se také, že v obci je i mateřská škola.
Ke škole patřila školní tělocvična, využívaná společně s obecnou školou dívčí, školní dvůr a školní hřiště. Školní zahrada je využívána též s obecnou školou dívčí a českou menšinovou školou. V ředitelně a sborovně bychom našli 1 stůl, 4 židle, 3 skříně, 8 obrazů, 1 věšák a 1 železná kamna. Školní šatny škola neměla, žáci si pláště věšeli na věšáky v učebnách. Řídící učitel bydlel mimo školní budovu. V budově bydlel školník, jehož byt měl 1 pokoj a 1 kuchyň. Tato zpráva nás seznamuje se stavem školní budovy v roce 1928 a dalším obdobím je až zápis ze školní kroniky, který začíná rokem 1945.
MNV převzal majetek německé obecní školy v Novosedlicích prostřednictvím řídícího učitele Františka Lemberka do své správy. Po ustanovení řídícího učitele Jiřího Šimandla, byla školní budova vyčištěna, vydesinfikována a byla vykonán zápis. Do školy se přihlásilo 61 dětí. Byly rozděleny do 2 tříd. Do mateřské školy se přihlásilo 16 dětí.
Jiří Šimandl byl ustanoven řídícím učitelem a nastoupil na místo 18. června 1945. 22. června se přihlásila do školní služby paní učitelky Růžena Šilhavá a Věra Kadlecová, učitelky mateřské školy. Do školy byly přijaty děti české a slovenské národnosti, dále děti ze smíšených manželství, děti antifašistů, kteří měli antifašistickou činnost ověřenu a dále opuštěné děti německé národnosti.
Školní rok byl zahájen 3. září 1945 s počtem 158 žáků.
Děti byly podle nařízení rozděleny do 3 tříd.
Vyučujícími byli řídící učitel pan Jiří Šimandl 1. třída - 49 dětí
výpomocná učitelka Růžena Šilhavá 2. a 3. třída - 54 dětí
výpomocná učitelka Anna Urbanová 4. a 5. třída - 55 dětí
Později k 20. listopadu přišli další učitelé a rozdělení tříd bylo následující:
1.A - 29 žáků - Anna Urbanová
1.B - 21 žáků - Jiří Šimandl
2. třída - 29 žáků - Zdeňka Tomášková
3. třída - 29 žáků - František Čtrnáctý
4. třída - 28 žáků - Václav Holer
5. třída - 29 žáků - Růžena Šilhavá
Celkem měla škola 165 žáků.