Výlet | Termín uskutečnění |
---|---|
Třídírna odpadu | 27.02.2020 |
Muzeum CO v Ústí nad Labem | 12.02.2020 |
FK Teplice | 28.01.2020 |
Naše další výprava s "turisťákem" se týkala ekologie. A protože se ve všech třídách ekologie probírá a děti tohle téma zajímá, vydali jsme se tam, kde se odpad sváží, třídí a posílá zpracovaný dál.
V teplické firmě Marius Pedersen se nás ujala paní Ulipová a provedla nás třídírnou, ukázala lis na papír, vysvětlila nám, co se děje s tím, co hodíme do popelnice či kontejneru. Děti mimo jiné zaujalo třídění již tříděného - na vlastní oči viděly, co všechno jsou někteří lidé schopni vyhodit např. do kontejnerů na plasty. Dozvěděli jsme se zajímavé informace, co se z jakého odpadu vyrábí a kam se vyváží. Děti dokázaly svými znalostmi i otázkami, že ekologie je zajímá a není jim jedno, jak se v jejich okolí žije. A určitě my všichni, kteří jsme provoz ve firmě viděli, můžeme vážně říct, že heslo TŘIĎTE ODPAD není jen fráze.
Ve větrném úterku nás čekal naplánovaný a očekávaný výlet do Ústí nad Labem do Muzea civilní obrany. Děti si nedovedly přesně představit, co je bude čekat, ale určitě je podzemní kryt nezklamal. Pan průvodce a zároveň majitel muzea pan Růžička nás provedl celým rozsáhlým komplexem chodeb, seznámil nás s původními přístroji, nástroji, vybavením, vyprávěl nám, jak kryt sloužil za války i v uplynulých letech. Děti zaujaly např. plynové masky, staré telefony i psací stroje - pro jejich generaci už nepochopitelně zastaralé předměty. Cesta vlakem zpět do Teplic rychle utekla a už teď se těšíme na výlety, které nás čekají.
První letošní výlet turisticko-přírodovědného kroužku nezačal vzhledem k počasí příliš vlídně. Cestou na stadion FK Teplice jsme vydatně zmokli, ale u cíle zas vykouklo sluníčko. Děti se přesto těšily a určitě je déšť neodradil. Na recepci teplického klubu nás už čekal vedoucí mužstva Pavel Verbíř a provedl nás kabinami hráčů, ukázal nám krásnou síň slávy plnou pohárů a cen, relaxační zónu, ve které hráči odpočívají, a nakonec i hřiště, kde se hrají zápasy. Ze stadionu jsme se přesunuli do vedlejší Sportovní haly Teplice, kde jsme si prohlédli jednotlivá sportoviště - hřiště na florbal, fotbal, hotel a hotelovou jídelnu a nakonec jsme se zájmem sledovali na zimním stadionu trénink malých krasobruslařek. Přesvědčili jsme se, že krasobruslení je pořádná dřina. V dobré náladě jsme se vrátili zpět ke škole do Novosedlic a těšíme se na příští výlet.
Výlet | Termín uskutečnění |
---|---|
Komáří vížka | 31.01.2019 |
6. ročník turistického kroužku byl zahájen bobováním na Komáří vížce.
'); } ?> if ($rok == "2018") { echo ('Výlet | Termín uskutečnění |
---|---|
Karlovy Vary | 06.12.2018 |
Muzeum čertů Úštěk | 29.11.2018 |
Novosedlice a okolí | 01.11.2018 |
Sněžník | 11.10.2018 |
Archeologický skanzen Březno u Loun | 20.09.2018 |
Liptická vyhlídka | 13.09.2018 |
Dolský mlýn | 07.06.2018 |
Hazmburk | 24.05.2018 |
Selský dvůr Braňany | 10.05.2018 |
Oblík a Srdov | 24.04.2018 |
Milešovka | 05.04.2018 |
Klíčící květináče | 13.03.2018 |
Štola Lehnschafter v Mikulově | 15.02.2018 |
Pokusy s barvami | 01.02.2018 |
Janáčkovy sady | 16.01.2018 |
Pro letošní rok jsme se s turistickým kroužkem rozloučili návštěvou Vánočního domu a procházkou po kolonádě v Karlových Varech.
Přírodovědné kvízy (poznávání lesních a polních zvířat, stopy zvěře) na školní zahradě a procházka Novosedlicemi a okolím.
Ve čtvrtek 11. října jsme se vydali na Děčínský Sněžník, jednu z bezesporu nejkrásnějších rozhleden v České republice. Od autobusu byl vrchol vzdálený pouhé 2 kilometry, a tak jsme měli spoustu času na důkladné prozkoumání všech skalních zákoutí (přesněji řečeno, děti vlezly kde mohly…i nemohly ☺). Z Drážďanské vyhlídky jsme, mimo jiné, spatřili požár lesa, který vypukl nedaleko. Na rozhlednu Sněžník jsme vystoupali po 153 schodech. Viditelnost nebyla úplně nejlepší, ale i tak jsme si výhled na podzimní krajinu užili.
Ve skanzenu si děti prohlédly, jak se žilo v pravěku. Navštívili tzv. dlouhý dům i polozemnici. Vyzkoušely si ruční mletí mouky, ze které si poté uhnětly a upekly placky. Oheň se pokoušely samy rozkřesat a některým se s křesadlem opravdu dařilo. Prohlédly jsme si tehdejší nástroje, šperky, pravěkou zahrádku, pec i starý tkalcovský stav. Zájemci si vyzkoušeli opracovávání kamene, sekání dřeva a vrtání pravěkými nástroji. Žákům čtvrté třídy posloužily nabyté informace k dokreslení svých představ o pravěku, který v tomto školním roce probírají ve vlastivědě.
Liptická vyhlídka nad Duchcovem s výhledem na doly Bílina.
Poslední výlet školního roku patřil procházce z Jetřichovic na Dolský mlýn. Podle reakce dětí, patřil v tomto roce mezi nejhezčí. Počasí vyšlo na jedničku, děti jsem většinu trasy nemohla dostat z tamní říčky ☺ (Jetřichovická Bělá). Brodilo se dokonce i řekou Kamenicí (přes most se chtělo asi jen 3 dětem a mně, jakožto nosiči batohů ☺). Jelikož si děti namočily nohy již v samém začátku trasy, byla vyhlášena soutěž – bosá chůze až ke mlýnu. Zapojili se k velkému překvapení opravdu všichni. Nejstatečnější však byli pouze Jonáš s Jakubem, kteří celý úsek opravdu přešli bosí. Pochvalu si ale zaslouží všichni.
Ve čtvrtek 5. dubna odpoledne se skupinka 17 dětí a 3 dospělých (tímto děkuji paní Chmelové za doprovod, díky kterému jsme mohli rozložit síly ;) ) vydala zdolat nejvyšší vrchol Českého středohoří. Viditelnost byla výborná, takže jsme si mohli ukázat i další cíle našich výletů – vrch Oblík a Hazmburk.
Do vlastnoručně vyrobených květináčů jsme vložili semínka slunečnice, hrachu a cizrny. Doma jsme pak mohli pozorovat, jak dlouho jim trvá, než vyklíčí.
Štola Lehnschafter je jedno z nejrozsáhlejších a nejstarších důlních děl ve starém revíru v Mikulově u Teplic. Od 13. století se zde těžila stříbrná ruda. Její těžba byla ukončena přibližně kolem roku 1851. Důl má celkem 12 pater a je bezmála 250 metrů hluboký.
Turistům je zpřístupněno několik tras, my jsme absolvovali tu nejkratší, hodinovou (nejdelší trvá celý týden!), během které jsme prozkoumali 2. patro dolu, sahající například pod mikulovský železniční tunel.
Před vstupem do samotného dolu si děti oblékly pláštěnky, dostaly helmu a vlastní baterku. Pan průvodce nám krátce pověděl základní informace o štole, kudy půjdeme, co všechno uvidíme a mohli jsme vyrazit.
Dětem pohyb ve stísněných prostorách nedělal žádný problém. V některých místech však byla výška chodby jen 160 cm a široká také moc nebyla, což dělalo trochu problém mně ☺. Jak jsme se později dozvěděli, horníci byli svého času vysocí přibližně jen 150 cm.
Kromě samotného zážitku putování tmavými chodbami jsme mimo jiné zjistili, co mají horníci ve znaku, viděli jsme, jak se tyto nástroje používaly, k čemu horníci chovali kanárky nebo že středověké svítilny sloužily i jako časomíra. Řeč přišla i na permoníky a svatou Barboru. Pan průvodce byl velice vstřícný a odpovídal na všechny naše dotazy.
V závěru děti se zatajeným dechem vyslechly příběh o tom, co všechno současní místní horníci nalézají při obnově starých důlních chodeb. Nejvíce je zaujalo vyprávění o objevení 300 let zavaleného horníka (i se svačinou ☺).
V březnu poputujeme do Českého středohoří. Čeká nás jeho nejvyšší vrchol, hora Milešovka.
První letošní přírodovědné setkání bylo věnováno pokusům s barvami. Na prvním stanovišti si děti vyzkoušely, jak zjistit, z jakých barviv se doopravdy skládají náplně fixů. Na proužek pijáku nebo na křídu si nakreslily proužek a vložily jej do vody tak, aby proužek nebyl ponořený. Za chviličku už mohly rozeznat různobarevné spektrum. K velkému překvapení nám z původní barvy ve většině případů nic nezbylo a na příklad z černé nakonec zůstala modrá, fialová, růžová, žlutá…
Druhým pokusem bylo duhové mléko, ke kterému byla zapotřebí troška již zmíněného mléka, sypké potravinové barvy, špejle a saponát. Díky němu vznikly v mléce krásné ornamenty.
Třetí pokus byl pravděpodobně nejatraktivnější, jelikož k němu byly zapotřebí bonbony. V trošce teplé vody se z nich uvolnilo barvivo a vytvořilo krásnou duhu. Výhodou tohoto pokusu bylo, že po něm nezůstal žádný odpad. Bonbony chutnaly i bez barvy…
Někteří si pak ještě v závěru vyrobily své soukromé moře v lahvi.
Úplně na závěr nás čekaly pokusy, které se týkaly hustoty kapalin. Ty předváděla už jen paní učitelka. Jeden se sice nepovedl, o to efektnější však bylo vrstvení jednotlivých kapalin na sebe. Výsledný „koktejl“ byl vytvořen slanou vodou, vaječným bílkem, sladkou vodou, smetanou, olejem a lihem.
Domů jsme odcházeli řádně barevní, ale spokojení.
Všem, které pokusy zaujaly, doporučuji pořad PokusiQ, videa z produkce IQ Landie.
Další sezónu našeho kroužku jsme zahájili v teplických Janáčkových sadech. Přibližně před rokem zde vzniknul pohádkový les s několika dřevěnými sochami. U každé z nich je také cedulka s malým kvízem. Ještě před tím, než jsme k lesu došli, proběhla hromadná koulovačka (hádejte, kdo byl nejoblíbenějším živým terčem ☺). V hodu na cíl jsme se pak cestou procvičili ještě mnohokrát. Zpáteční cestou jsme udělali menší zastávku ještě u botanické zahrady a pomníku padlých amerických letců z 2. světové války.
'); } ?>